„Jak se ukazuje, odpuštění je tvým zvykem.“ Žalm 130:4, přel. z angl.
Žalmista napsal: „Pomoz, Hospodine, ztratil jsem smysl svého života! Slyš mé volání o pomoc! Slyš mě pozorně! Otevři uši pro mé volání o smilování. Kdyby sis uchovával v paměti všechna přestoupení, kdo by před tebou měl šanci obstát? Jak se ukazuje, odpuštění je tvým zvykem. A proto jsi uctíván“ (Žalm 130:1-4, přel. z angl.). Boží odpuštění je ti ale k ničemu, pokud je nepřijmeš vírou; a potom odpusť sám sobě! Možná si říkáš: „Ale co moje minulost?“ Jakmile přijmeš Boží odpuštění, už nemáš minulost, pouze budoucnost. Nicméně musíš udělat tři věci:
1) Uvědom si, že každý selhává. Samson selhal, protože se dostal příliš blízko ke špatné ženě (viz Soudců 16). Jonáš selhal, protože se snažil utéct před úkolem, který mu Bůh dal (viz Jonáš 1:3). Petr selhal, když zapřel Ježíše (viz Matouš 26:34). Přesto jim Bůh odpustil a použil každého z nich pro svou slávu.
2) Ovládej své emoce. Lítost: „Kdybych to jen neudělal.“ Pocit marnosti: „Udělal jsem to nejlepší, co jsem uměl. Proč to nebylo dost?“ Sebelítost: „Nikdo mě nemá rád, tak tady budu jen sedět a lízat si rány.“ Ochromení: „Dělal jsem to moc často. Moje chyba je příliš veliká. Nikdy se přes to nedostanu.“ Tvé emoce ti lžou – nevěř jim!
3) Když upadneš, znovu vstaň. „Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane…“ (Přísloví 24:16) Všimni si, že spravedliví padají stejně jako nespravedliví. Buď tedy jako dáma, která řekla: „Nikdy nejsem na dně, buď jsem nahoře, nebo zrovna vstávám!“ A jak je to s tebou – jsi připraven vstát a zkusit to znovu? Pokud ano, Bůh s tebou bude pracovat.