„K mým svědkům se chovali vždycky takto.“ Lukáš 6:23, přel. z angl.
Když se k tobě chovají špatně, vždycky se sám sebe zeptej: „Co se mohu z této zkušenosti naučit? Jak mohu odpovědět více kristovským způsobem? Jsem ochoten uznat své chyby? Jak mohu zmoudřet a zvládnout podobné situace v budoucnosti lépe?“ Když už je všechno řečeno a uděláno, odpovědí na nedorozumění je odpuštění. Odpuštění neznamená nutně souhlas nebo touhu po blízkém vztahu s člověkem, který s tebou špatně zacházel. Znamená to ale, že to necháš být. Když zakopeš válečnou sekyru, nenechávej trčet topůrko! Jinými slovy, nezůstaň u odpuštění – chtěj zapomenout!
Ralph Waldo Emerson řekl: „Být velkým znamená být nepochopeným.“ A tady je ještě lepší výrok: „Být větším znamená odpustit tomu, kdo se k tobě chová špatně.“ Pavel mluvil o křesťanském životě jako o „Božím nebeském povolání“ (viz Filipským 3:14, B21). Tak najeď na cestu, která vede vzhůru. Jak vypadá? Ježíš nám říká: „Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymažou vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka. Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi. Vždyť právě tak jednali jejich otcové s proroky“ (Lukáš 6:22-23). Když budeš takhle žít, získáš také zpět svou sílu, protože nedovolíš, aby ti druhý člověk diktoval své nálady a postoje, a zachováš si svou radost.