„Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky.“ Jan 4:14

„… farizeové … řekli jeho učedníkům: ‚Jak to, že jíte s celníky a hříšníky?‘“ (Lukáš 5:30) Takové pohrdání – a ze strany těch, kteří by měli být prvními v projevování lásky a soucitu!
Ježíš lidi miloval. Všimni si, jak jednal se ženou u studny:
1) Porušil pravidla. Židé se nemísili s pohany, a rozhodně se nestýkali s ženami jako ona (byla pětkrát rozvedená). A Ježíš ušel kilometry, aby se s ní setkal! Vstoupil do jejího světa, aby ji přivedl do svého. Nesetkal se s ní proto, aby ji využil, nebo aby se stal podobným jako ona, ale aby ji oslovil, vykoupil a obnovil její život. Proto ho nazývali „přítelem hříšníků“ (viz Matouš 11:19). Mohli by tohle lidé říct o tobě?
2) Prolomil ledy. Mluvil o tom, co ženu zajímalo – o vodě. Musíš začít tam, kde lidé jsou, ne tam, kde by podle tebe měli být. Musíš používat slova, kterým rozumějí, a překonat strach z odmítnutí. Může se stát, že ztratíš tvář, když řeknou „ne“; přemýšlej ale o tom, co ztratí oni, když nikdy nebudou mít šanci říct „ano“ evangeliu.
3) Přinesl mimořádnou zprávu. Nabídl živou vodu místo mrtvého náboženství. Jak můžeš říkat, že máš někoho rád, a nesdílet s ním to nejúžasnější, co jsi kdy nalezl – spasení? Každý, koho potkáš, lpí na minulosti, má strach z budoucnosti nebo potřebuje skutečného přítele. Jakmile objevíš dveře, za nimiž se lidé skrývají, vejdi do nich s láskou a citlivostí. Oni žízní po živé vodě. Poděl se s nimi.