„Bůh … pokorným dává milost.“ 1. Petrova 5:5
Písmo zmiňuje dva druhy pokory:
1) Falešnou. Pavel napsal: „Ať vám neupírá podíl na vykoupení nikdo, kdo si libuje ve falešné pokoře…“ (Koloským 2:18, přel. z angl.). Ať už je to tvůj způsob oblékání, řeči nebo chování; všechno, co přitahuje pozornost k tobě a odvádí ji od Krista, se Bohu nelíbí.
2) Pravou. Upřímně pokorní lidé se neurážejí snadno a neoplácejí útokem, ale nastavují druhou tvář. Přesto jejich pokora není zbabělostí, protože pravá pokora vyžaduje odvahu. Činí tě ochotným zaujmout nižší místo, než zasluhuješ, mlčet o svých zásluhách a kvůli vyššímu cíli snášet urážky, útoky a křivá obvinění. Pravá pokora nezpůsobí, že si o sobě budeš méně myslet, ale budeš o sobě méně přemýšlet. Petr o pokorných lidech řekl: „… Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost. Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas“ (1. Petrova 5:5-6).
Jeden příběh vypráví o chlapci, který se zúčastnil soutěže o nejpokornějšího člověka. Vyhrál a dostal odznak za vítězství, ale když si ho připnul, byl diskvalifikován! Opravdu, pýcha tě diskvalifikuje z užívání Boží přízně. Proto si musíš pravidelně připomínat: „Za všechno, co jsem, vděčím Bohu. Vše, co mám, je od Boha. Jemu patří všechna sláva.“