„…smýšlejte o sobě střízlivě…“ Římanům 12:3
Bůh řekl Mojžíšovi: „… pošlu tě k faraónovi a vyvedeš můj lid, Izraelce, z Egypta“ (2. Mojžíšova 3:10). Ale Mojžíš, místo aby si pomyslel: „Jaká čest!“, odpověděl: „Kdo jsem já, abych … vyvedl Izraelce…?“ (2. Mojžíšova 3:11).
Mojžíš, vychovaný jako adoptivní faraónův vnuk, byl pro takový úkol připravený, teď však byl ve vyhnanství, protože zabil Egypťana. Je snadné Mojžíšovu váhavost kritizovat, ale Mark Roberts si povšiml jedné věci: „U moudých vůdců se setkáváme s jistou váhavostí, která pramení z osobní pokory a z toho, že vůdcovskou odpovědnost berou vážně. Koneckonců, když si Bůh vybíral Mojžíše, dobře věděl, že se bude zdráhat. Bůh mohl jít za někým s větším sebevědomím, ale nešel. Představ si, jak jiná by ta scéna mohla být, kdyby Mojžíš býval odpověděl: ‚Žádný problém, Bože, jsem tvůj člověk. Mám mnohaleté zkušenosti ve faraónově domě!‘ Byl by někdo s tak vysokou sebedůvěrou pro tuto práci vhodný? Pochybuji. Pokud naše váhavost vychází z realistického vnímání vlastních omezení a skutečného docenění tíhy odpovědnosti, dává nám to ideální pozici k tomu, abychom získali zdravou vůdcovskou sebedůvěru. Místo aby vyjmenoval Mojžíšovy schopnosti a úspěchy, Bůh prostě řekl: ‚Já budu s tebou!‘ (2. Mojžíšova 3:12). Jinými slovy: ‚Vím, že to sám nezvládneš, ale já budu s tebou, a to je to, na čem záleží.‘“
Pavel napsal: „… smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh“ (Římanům 12:3). Nezáleží na tom, kolik toho víš nebo kolik lidí tě následuje; lakmusovým papírkem vůdcovství je vedení v Boží síle, a ne ve tvé. „Království Boží nezáleží v slovech, nýbrž v moci“ (1. Korintským 4:20).