„Radostně služ Hospodinu!“ Žalm 100:2

Jestli se chceš ve svém vztahu s Bohem někam posunout, musíš přejít z kategorie „měl bych“ do kategorie „chci“. Nejdůležitějším kritériem pro každou naši zkušenost nebo prožitek je to, co psycholog Jonathan Haidt nazývá naším „měřítkem spokojenosti“.
Toto měřítko začíná fungovat okamžikem našeho narození. Například u nemluvňat jsou nejvíce vyvinuté chuťové buňky, takže jejich „měřítko spokojenosti“ je v jejich ústech: „chutná mi to – chci víc“, nebo „nechutná mi to – vyplivnu to“. Jak rosteš, zapisuje se do tvého „měřítka spokojenosti“ automaticky vše, co v životě zažiješ. Každý zvuk, který slyšíš, každý rozhovor, jehož jsi součástí, každé sousto, které jíš, podle svého měřítka pozitivně nebo negativně vyhodnotíš. Lidi tímto „měřítkem spokojenosti“ poměřujeme také. I během letmého rozhovoru zjistíš, že s určitými lidmi je ti dobře. Něco ti říká: „Tenhle člověk se mi líbí. Rád si s ním povídám.“ Tento proces probíhá nepřetržitě.
Nabízí se tedy otázka – jsi rád s Bohem? To může znít divně, ale pokud s ním nejsi rád, bude se to podvědomě projevovat. Buď upřímný, Boha stejně neoklameš. Písmo přirovnává křesťanský život k maratonu. Bez ohledu na to, že na čtyřicátém kilometru máš chuť to vzdát, neuděláš to, protože chceš doběhnout. Jinými slovy, tvoje „chci“ tě udrží na trati, když ti tvoje „měl bych“ nabízí snazší řešení. Žalmista řekl: „Radostně služ Hospodinu!“ (Žalm 100:2), protože neexistuje lepší způsob, jak zůstat na trati zmíněného maratonu zvaného život.