„… vytrvejme v běhu … s pohledem upřeným na Ježíše…“ Židům 12:1-2
Glenn Cunningham se narodil na venkovské farmě v Kansasu a ve škole se učil v jednotřídce. On a jeho bratr měli ve škole na starosti topení v kamnech. Jednoho rána chlapci nalili na žhavé uhlíky petrolej, aby se oheň rozhořel před začátkem vyučování, ale kamna explodovala. Glenn se vrhl ke dveřím, pak si ale uvědomil, že jeho bratr tam zůstal ležet. Vrátil se, aby mu pomohl, a utrpěl ošklivé popáleniny. Bratr nakonec stejně zemřel a Glenn byl hospitalizován s těžkými popáleninami na nohou. Zdálo se, že tato tragédie znamená konec jeho snu být závodním běžcem. Přesto byl odhodlaný začít znovu chodit. Ačkoliv lékaři říkali, že nikdy chodit nebude, on to dokázal. Pak začal běhat. Navzdory obdobím malomyslnosti a zklamání pokračoval a běhal stále rychleji. Začal závodit v běhu na jednu míli. Pak se zaměřil na překonání národního rekordu a skutečně ho překonal! Nakonec pokořil i světový rekord. Co ho v takovém úsilí drželo? Říkal, že myslí na svého bratra.
Když se cítíš unavený a chceš to vzdát, mysli na Ježíše: „Proto i my … vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu. Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu“ (Židům 12:1-3).