„A otázal se: ‚Kterou cestou potáhneme?‘ On odvětil: ‚Směrem k … poušti.‘“         2. Královská 3:8

Izraelci zjistili, že pro ně cesta do zaslíbené země povede přes poušť. Jeden biblický učitel to nazval „Boží smrtící místo“. Řekl: „Životní zkušenosti z pouště jsou smrtící pro věci, které ve tvém chození s Bohem způsobují, že klopýtáš. Na poušti Bůh odděluje ty, kdo s ním mají povrchní vztah, od těch, kdo to s ním myslí vážně. Je to místo, kde se učíš stát ve víře a spoléhat na něho, protože není, kam jinam se obrátit. Je to místo, kde Bůh říká: ‚Konečně tě mám tam, kde tě chci mít.‘ Někdy tě do pouště zavede náhle. To se děje zejména tehdy, když chce upoutat tvou pozornost, aby si s tebou promluvil o povolání, které má pro tvůj život, a ty si neuděláš čas mu naslouchat. Najednou si uvědomíš, že Bůh je jediný, kdo tě může tou situací provést. Umožní ti, aby ses zbavil pýchy a oblékl pokoru, zbavil se soběstačnosti a mohl se stát plně závislým na něm.“
Pokud zrovna procházíš pouští, neměj za to, že tě Bůh trestá, nebo že tě opustil. Je to jen proces, kterým umožňuje, aby některé věci uvnitř tebe zemřely a jiné se mohly narodit a přinést ovoce. Ber to jako povzbuzení: Zvládneš to! S Boží milostí se dostaneš do cíle. Pravdou je, že jedinou možností, jak dosáhnout toho, co pro tebe Bůh naplánoval, je projít pouští.