„Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží … pro vás.“ 1. Tesalonickým 5:18

Vděčnost nám není přirozená, zato stěžování si ano. Nikdo neměl více důvodů stěžovat si než Josef. Opuštěný, zotročený, zrazený a vykořeněný. To by mohly být názvy kapitol jeho životního příběhu. Přesto, když o tom mluví, neslyšíme hořkost. Místo toho slyšíme opak. Když dává jména svým dvěma synům, je v tom dech života a celoživotní svědectví o jeho vděčnosti Bohu. „Prvorozenému dal Josef jméno Manases, neboť řekl: ‚Bůh mi dal zapomenout na všechno mé trápení a na celý dům mého otce.‘ Druhému dal jméno Efrajim, neboť řekl: ‚Bůh mě učinil plodným v zemi mého utrpení‘“ (1. Mojžíšova 41:51-52).
Všimni si dvou věcí. Josef se nejprve ohlédl nazpět a vzdal Bohu chválu za to, čím ho provedl. A to musíš udělat také. Ať už je něco, co provedl někdo tobě, nebo jsi ty něco udělal druhým, Boží milost tě tím provedla. Existuje jen jeden dobrý důvod, proč se ohlédnout za minulostí: připomenout si, jak tě Bůh vedl, chránil a žehnal ti.
Potom se Josef podíval také na přítomnost: „Bůh mě učinil plodným v zemi mého utrpení“ (1. Mojžíšova 41:52). Vzpomínáš na dobu, kdy sis myslel, že to nepůjde? A kdy si druzí mysleli, že to nezvládneš? Podívej se, co Pán ve tvém životě učinil! Navzdory překážkám a opozici ti požehnal a staral se o tebe. Tak zavři ventil stížností a otevři naplno ventil díkůvzdání a vděčnosti. „Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží … pro vás“ (1. Tesalonickým 5:18).