„… plním tvé příkazy.“ Žalm 119:166, B21
Stan Mooneyham ve své knize Traveling Hopefully napsal: „Půjdu, až někoho obdaruji, až uposlechnu, ale nejdříve se vždycky najdou důvody, proč něco odložit, a někdy mohou být i opodstatněné. Můj blízký přítel a já jsme byli povoláni do služby kazatele společně a společně jsme šli na univerzitu. Já jsem během našeho čtyřletého studia neuměle kázal ve venkovských kostelících Oklahomy, zatímco můj přítel trval na tom, že nebude kázat dříve, než bude mít doktorát. Uběhlo třicet let. Já stále neuměle kážu, ale můj přítel kázat vůbec nezačal. Nikdy to nezkusil. Příprava je důležitá, ale ‚konání‘ je životně důležitou součástí této přípravy. Ve Starém zákoně čteme často o obětování ‚prvotin‘. Oddělit to nejlepší pro Boha. V dnešní době však přinášíme spíše ‚paběrky‘. V blízkosti tlačítka horké linky do nebe by se hodila klasická slova: ‚Když ne já, tak kdo? Když ne tady, tak kde? Když ne teď, tak kdy?‘ Čekáš na ‚vhodný okamžik‘, než vykročíš ve víře a začneš poslouchat, co ti říká Bůh? Poslechni ho. Teď! Nestačí říkat, že věříš Božímu slovu, musíš ho také poslouchat. Nestačí jen mít biblické znalosti, musíš znalosti, které ti Bůh dal pro každodenní život, používat.“
Jakub napsal: „Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe … Kdo … také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky“ (Jakub 1:22, 25). Požehnání přichází díky „konání“.