„Správně, služebníku dobrý a věrný…“ Matouš 25:21

Nemůžeš si zvolit okamžik, kdy přijdeš na zem, ani kdy z ní odejdeš, můžeš si ale vybrat, jaké po sobě zanecháš dědictví, pro co si tě lidé budou pamatovat.
V pěti letech napsal skvělý koncert pro cembalo. Než mu bylo deset, vydal několik houslových sonát a hrál zpaměti to nejlepší z Händla a Bacha. Brzy po svých dvanáctých narozeninách složil a sám uvedl svou první operu. Získal čestné jmenování koncertním mistrem v Salcburském symfonickém orchestru a během několika dalších let byl oslavován jako pýcha Salzburgu. Když ve věku třiceti pěti let zemřel, zanechal po sobě čtyřicet osm symfonií, čtyřicet sedm árií, duetů a kvartetů s orchestrálním doprovodem a více než tucet oper. Je mu připisováno celkem kolem šesti set originálních kompozic. Přesto prožil Mozart většinu svého života v chudobě a zemřel v zapomnění. Zdálo se, že jeho nemocné ženě byla je jeho smrt lhostejná. Několik přátel sice přišlo do kostela na pohřební obřad, ale bouře jim nedovolila přijít na hřbitov na uložení do hrobu. Proto je prakticky nemožné identifikovat jeho hrob. Na místě jeho posledního odpočinku není žádná svatyně. Proč dnes na Mozarta vzpomínáme? Jaké zanechal dědictví? Není to jeho život, ale hudba, kterou dal světu a která stále obohacuje naše životy.
Pokud jsou jediným cílem tvého života tvé vlastní zájmy, nebudeš nikomu chybět, až odejdeš, ani po sobě nic nezanecháš. Hledej tedy něco, co tě převyšuje, něco, co tě přežije, a vydej se za tím. Nezanechávej jenom závěť, zanech po sobě dědictví, které naplnilo Boží vůli.