„Proč jsi sklíčená, duše má…?“ Žalm 43:5, B21
Odhaduje se, že dnešní průměrní třicátníci jsou desetkrát náchylnější k depresím než jejich rodiče a dvacetkrát více než jejich prarodiče. A většina z nich nesáhne pro pomoc, protože si myslí, že deprese je jejich osobní slabostí. Ale je tu důležitý rozdíl. Pokud se jedná o klinickou depresi, může ji zapříčiňovat chemická nerovnováha v těle, a pak může pomoci lékař.
My ale mluvíme o stavu, kdy je člověk uvězněn v cyklu smutku a beznaděje. Pokud je toto tvůj případ, potřebuješ moudrost, jak se zotavit. Tvou situaci nevyřeší pár frází nebo dobrá rada od kamaráda. Potřebuješ „moudrost shůry“ (viz Jakub 3:17). Elijáš se poté, co svolal oheň z nebe, posadil pod jalovec a přál si zemřít (viz 1. Královská 19:4). Naštěstí se obrátil ke správnému zdroji: „Vtom se ho dotkl anděl a řekl mu: Vstaň…“ (1. Královská19:5, ČSP).
Možná ti Bůh nepošle zrovna anděla, ale odpoví ti, pozvedne tě a obnoví. Žalmista napsal: „Proč jsi sklíčená, duše má, proč jsi ve mně tak ztrápená? Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat; on je můj Bůh, má záchrana!“ (Žalm 43:5, B21). Komu to David říkal? Sám sobě! Nejdříve mluvil s Bohem o svém problému; to je to, co děláš v modlitbě. Pak naslouchal Bohu, co mu k jeho problému řekne; to je to, co děláš, když čteš Písmo a vyhlašuješ ho nad svým životem. Tato strategie funguje. Fungovala Davidovi a bude fungovat i tobě.