„… má duše dychtí po tobě, ó Bože!“ Žalm 42:2, ČSP
Co tě napadne, když slyšíš slovo „zbožnost“? Náboženská pravidla a předpisy? Křesťané, kteří zvedají prst se slovy: „To se nedělá!“? Není divu, že se nám tolik lidí vyhýbá! Je zbožnost možná i v globálním světě nákupů přes internet? Nebo se máme vrátit do dnů prvních amerických osadníků, abychom poznali, jak být zbožní?
Faktem je, že zbožnost nemá nic společného s kulturou; je to postoj srdce. Má jen pramálo společného s tím, jak člověk vypadá (i když je pro někoho těžké to přijmout), jakým autem jezdí nebo co vlastní. Nemá nic společného s osobními preferencemi a hodnotami, které by někteří z nás rádi vnutili ostatním. Bible říká: „Člověk se dívá na zevnějšek, Hospodin se dívá na srdce“ (1. Samuelova 16:7, B21). Zbožnost se děje v našem nitru. Čím více o tom budeš přemýšlet, tím ti bude jasnější, že opravdu zbožný člověk je ten, jehož srdce je citlivé na Boží přítomnost, kdo bere Boha a jeho Slovo vážně a kdo od něj více očekává.
David volal: „… má duše dychtí po tobě, ó Bože!“ (Žalm 42:2, ČSP). To je ono! Ať jsi bohatý nebo chudý, mladý či starý, z města nebo venkova, zaměstnanec nebo vedoucí, aktivní či pasivní, ženatý nebo svobodný, pravicově či levicově smýšlející – na ničem z toho nezáleží. Na čem záleží, je touha po důvěrném poznání Boha, po poslušnosti a po chození s ním. Polož sám sobě otázku, zda chceš být zbožný. A pokud se ti tvá odpověď nelíbí, jdi na kolena a popros Boha, aby změnil tvé srdce a postoj.