„… žiji ve víře v Božího Syna …“ Galatským 2:20, B21
Jeden muž zdědil starožitné hodiny s mosazným kyvadlem. Sledoval, jak kyvadlo pohybuje těžkým závažím ze strany na stranu. „Jaká zátěž pro sto let staré hodiny,“ pomyslel si. Jednoho dne otevřel prosklená dvířka a závaží z kyvadla sundal. „Proč jsi odstranil naše závaží?“ zeptaly se hodiny. Muž odpověděl: „Chtěl jsem vám ulehčit, to závaží bylo přece tak těžké.“ Staré hodiny zvolaly: „Copak nechápeš, že to je právě tíha závaží, co nás udržuje v chodu!“
Pavel řekl: „Jsem ukřižován s Kristem. Nežiji už já – Kristus žije ve mně! Svůj život v tomto těle žiji ve víře v Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal za mě sám sebe“ (Galatským 2:20, B21). Bůh na nás dopouští frustrace a břemena, abychom rozvinuli svou trpělivost a pokoru a stali se více závislými na něm. Na rozdíl od nás ví, že je to tíha břemene, co nás udržuje v chodu. Je to proto, že: „Dítě, které Bůh miluje, také vychovává; dítě, které objímá, také napravuje. Bůh nás vychovává, trénuje nás, kázeň není moc zábavná. Vždycky to vnímáme, jako by šla proti nám. Později se to však vyplatí, protože jsme dobře vycvičení, vyzrálí ve vztahu s Bohem“ (Židům 12:6-11, přel. z angl.).
Jakou „zátěž“ Bůh používá, aby v tobě vytvaroval Kristovu přirozenost? Pavel pokračuje: „Proto umrtvujte své pozemské sklony…“ (Koloským 3:5). Slovo „umrtvovat“ souvisí se slovem „márnice“ – to je místo, kde není nic jiného než mrtvá, nehybná těla. Jinými slovy, místo aby ti vládla tvá pozemská přirozenost, tvé pozemské sklony, požádej Ducha svatého, aby v tobě zrodil nový život.