„Nauč nás počítat naše dny…“ Žalm 90:12
V roce 1985 napsala Anne Wellsová v jedné novinové eseji: „Můj švagr otevřel psací stůl mé sestry a vyndal balíček zabalený v hedvábném papíru. Byla to nádherná ručně šitá hedvábná spodnička. Ještě na ní visela cenovka s astronomickou částkou. Řekl: ‚Jana si ji koupila, když jsme byli před osmi nebo devíti lety poprvé v New Yorku. Nikdy ji nenosila, schovávala si ji pro speciální příležitost. Myslím, že tohle je ta příležitost.‘ Položil spodničku na postel spolu s dalším oblečením, které jsme vezli – do pohřebního ústavu. Potom se otočil ke mně: ‚Nikdy si neschovávej nic na speciální příležitost. Každý den, kdy jsi naživu, je speciální příležitostí!‘“
Ta slova změnila Anne Wellsové život. Pokračovala: „Už si nic neschovávám. Teď používám svůj krásný porcelán při každé zvláštní příležitosti – například když zhubnu o kilo, vyčistím odpad, vykvete první květ kamélie. ‚Jednou‘ a ‚někdy‘ bojují předem prohranou bitvu o místo v mém slovníku. Pokud stojí za to něco vidět, slyšet nebo dělat, chci to vidět, slyšet a dělat teď. Velmi se snažím neodkládat, nezadržovat nebo neschovávat cokoliv, co by přineslo do našich životů smích a lesk. A každé ráno, když otevřu oči, si řeknu, že tohle je zvláštní příležitost.“
To jsou slova k zamyšlení, že? Chce se ti vysát poslední kapku radosti z každého dne a osvobodit se od tíhy odkládání, které šeptá: „Můžeš to udělat později.“? Vezmi rozum do hrsti! Odpusť tu urážku, řekni tomu člověku, že ho máš rád, vyjeď si na výlet, vrať se do školy. Rozhodni se dnes udělat to, co jsi odkládal.