„Nesnažím se zavděčit sobě, ale tomu, který mě poslal.“ Jan 5:30, přel. z angl.
Musíš vědět, komu se snažíš zavděčit. Ježíš se nesnažil zavděčit všem; není to tedy od tebe pošetilé, když se snažíš dělat něco, co ani Kristus sám nedělal? Ježíš měl tuto otázku vyřešenou: „Zavděčím se Bohu, a tečka.“ A Bůh odpověděl: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil“ (Matouš 3:17). Když ztratíš ze zřetele, komu se snažíš zavděčit, vždycky spadneš do následujících věcí, kterými jsou:
1) Kritika, protože jsi příliš zaměstnaný tím, co si o tobě myslí druzí.
2) Soutěživost, protože se bojíš, že tě někdo předčí.
3) Konflikt, protože jsi ohrožený každým, kdo s tebou nesouhlasí.
Ježíš řekl: „Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní (co ti chybí a čím se znepokojuješ) vám bude přidáno“ (Matouš 6:33). Když se zaměříš na Boží vůli, zjednodušíš si život! Vždycky budeš jednat správně, budeš dělat věci, které se mu líbí, bez ohledu na to, co si kdokoli jiný myslí. Rádi ze svého stresu obviňujeme druhé lidi a své povinnosti: „Chceš po mně … musím … mám za úkol…“ Ve skutečnosti je v životě kromě zaměstnání jen málo věcí, které musíme dělat. Takže to, co ve skutečnosti říkáme, je: „Vybral jsem si … (doplň si sám), protože nechci nést následky.“ Zřídkakdy nás někdo přiměje něco udělat, takže ze svého stresu nemůžeme obviňovat druhé. Když se cítíme být pod tlakem, je to proto, že jsme to druhým dovolili. Pravdou je, že nejsme oběti, pokud nedovolíme vnějším požadavkům, aby nás zavalily.