„Všechny věci, které jsem kdysi považoval za důležité, jsou pryč z mého života … abych mohl přijmout Krista“    Filipským 3:8-9, přel. z angl.

Dříve než objevíš Boží záměr pro svůj život, zažiješ často řadu protivenství, kvůli kterým se zřekneš věcí dočasných a uchopíš ty, které jsou věčné. Pro Pavla to znamenalo ztrátu všeho pozemského vlastnictví. Pro jiné to může znamenat hořkou bitvu při rozvodovém řízení. Když člověk, o kterém sis myslel, že je tvé „všechno“, odejde, najednou jsi obnažený až k tomu, co jsi měl předtím. Podívej se na Jóba: Jeho domov byl v troskách, jeho manželství vypadalo jako vtip a jeho děti byly mrtvé. Tehdy zjistil, že můžeš být zbavený věcí dočasných, ale ne věčných. Můžeš být zbavený svého bohatství, přátel a slávy, ale ne svého charakteru a víry v Boha – tyto věci přežijí životní ztráty. Bible říká: „Tu Jób … padl k zemi, klaněl se…“ (Jób 1:20).
Pravé uctívání se rodí z obětního ohně. Když můžeš položit na oltář něco, o čem sis myslel, že to musíš mít, protože jsi zjistil, že to je cele Boží – to je uctívání. Podívej se na Abrahamův oltář. Bůh nechtěl Izáka zabít; chtěl vědět, jestli je něco, co Abraham miluje více než jeho.
To je ono – dostat se do místa, kdy se můžeš modlit: „Pane, tady je má zášť a neodpuštění, moje potřeba udělat dojem, můj čas, nadání a poklad, cokoliv, do čeho jsem zabraný, co mi brání v tom, abych byl cele tvůj. Nikdy mi nebudeš muset tyhle věci vzít, protože ti s radostí dávám vše, co potřebuješ, abys mě udělal tím, kým mě chceš mít.“ Můžeš se dnes modlit tuhle modlitbu? Není to jednoduché, ale změní to tvůj život.