„Dobrořečte Hospodinu, všichni Hospodinovi služebníci…“ Žalm 134:1
V posledním verši posledního biblického žalmu se říká: „Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina! Haleluja“ (Žalm 150:6). To znamená, že dokud jsi naživu, jsi povolán uctívat Boha. Někteří z nás jsou spíš „naprogramováni“ sloužit ve sborových chválách, jiní k tomu být dělníky. Všichni jsme ale povoláni k uctívání Boha. Někteří z nás to dělají spíše pomocí práce pro Boží království, zatímco jiní prostřednictvím chvály. A Bůh oba způsoby považuje za dílo služby.
Žalmista řekl: „Dobrořečte Hospodinu, všichni Hospodinovi služebníci, kteří stojíte v Hospodinově domě za nočního času. Pozvedejte ruce ke svatyni, dobrořečte Hospodinu!“ (Žalm 134:1-2). Všimni si slov „Hospodinovi služebníci“. Jak mu sloužili? Uctíváním. Westminsterské vyznání víry říká: „Hlavním cílem člověka je, aby mohl oslavovat Boha.“ To lze dělat mnoha způsoby. „Mne oslaví ten, kdo přinese oběť díků…“ (Žalm 50:23). Uctívání působí jako termostat; vytváří ovzduší, v němž lze zakoušet a vychutnávat si Boží přítomnost.
David řekl: „Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní!“ (Žalm 103:1-2). Jaké dobrodiní? Odpuštění, uzdravení, vysvobození i ochrana. Jak tyto výhody získáme? Prostřednictvím uctívání. Když žehnáme Pánu, žehná on nám. Takže když uctíváš, sloužíš Bohu.