„… učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.“ Lukáš 17:10

Pokud máš tendenci připomínat lidem všechny dobré věci, které jsi udělal, a oběti, které jsi přinesl, přečti si, co řekl Ježíš: „Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‚Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit‘“ (Lukáš 17:10). Všichni si zasloužíme uznání a vděčnost za dobré věci, které děláme. Častokrát se jich ale nedočkáme, a pak nám zbývají tři možnosti:
1) Můžeme podlehnout sebelítosti a stále si stěžovat, jak s námi svět špatně zachází a jak je k nám nespravedlivý.
2) Můžeme se stočit do klubíčka, vystrčit bodliny, a nakonec přemýšlet, proč lidé nechtějí být v naší blízkosti.
3) Můžeme přijmout postoj, který vyučoval a hlásal Ježíš: „Dělám jen to, co ode mne očekává Bůh. Mou dostatečnou odměnou je vědět, že Otec je se mnou spokojen.“
Pokud toužíš po uznání a chvále od druhých lidí a nedostaneš je, ztratíš radost. A to je špatně, protože „… Hospodinova radost (radost, vycházející z poznání, že Hospodin se nad tebou radostně usmívá) je vaše síla!“ (Nehemjáš 8:10, B21). Takový životní styl z tebe učiní iniciativního člověka, který vše úspěšně dokončí. Staneš se oblíbeným doma i v zaměstnání a budeš mít tolik přátel, že nebudeš vědět, kam dřív. A navíc, svou skutečnou odměnu, tu, na které záleží nejvíce, máš zaručenou, až se jednoho dne postavíš před Mistra a uslyšíš slova: „Správně, služebníku dobrý a věrný…“ (Matouš 25:23).