„… velmi rád … vydám i sám sebe pro vaše duše.“ 2. Korintským 12:15
Apoštol Pavel napsal: „Nestojím o vaše peníze, ale o vás! … Pokud jde o mě, milerád se vydám z posledního, i sám sebe vydám za vaše životy, i když čím více vás miluji, tím méně jsem milován“ (2. Korintským 12:14-15, B21). Pavel zjistil, že ho více naplňovalo, když dával, než když přijímal. Dávání bylo pro něho odměnou. Za svůj úspěch považoval to, když byli úspěšní druzí. Přinášet radost druhým bylo pro něj radostí. To proto, že nehledal odměnu u lidí, ale u Boha: „Víte, že Pán odmění každého, kdo něco dobrého učiní…“ (Efezským 6:8).
Pro většinu z nás je nejtěžším bojem přemoci přirozenou tendenci upřednostňovat sám sebe. Proto je důležité neustále zkoumat vlastní motivy a ujišťovat se, že nesklouzáváš zpět do sobeckosti. Pokud chceš své motivy otestovat, postupuj podle příkladu Benjamina Franklina. Každý den si položil dvě otázky. Když ráno vstal, zeptal se: „Co dobrého mám dnes udělat?“ A než uléhal, zamyslel se: „Co dobrého jsem dnes udělal?“
Pokud na tyto otázky dokážeš opravdově a upřímně odpovědět, můžeš se udržet na správné cestě. Když vidíš někoho, kdo je v nouzi, a dáš mu to, co potřebuje, zachováš si správné priority a perspektivu. Zvýší to kvalitu života jak dárce, tak příjemce. Pravdou je, že žádný život není tak prázdný jako život zaměřený jen na sebe, a není sebestřednějšího života než života, který je prázdný.