„Budu držet na uzdě svá ústa…“ Žalm 39:2
Žalmista dobře věděl, jak je jazyk nebezpečný. Podle všeho sám potřeboval v této oblasti ochranu, když napsal: „K mým ústům, Hospodine, postav stráž, bránu mých rtů prosím chraň“ (Žalm 141:3, B21). „Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, vykupiteli můj!“ (Žalm 19:15).
Nemusíš hned vyslovit všechno, co tě napadne! „Tupec dá průchod všem svým citům, moudrý se ale drží zpět“ (Přísloví 29:11, B21). Možná říkáš: „Ale já jsem to nemyslel tak, jak to vyznělo!“ Třeba jsi to tak opravdu nemyslel, ale Bible říká: „Čím srdce přetéká, to ústa mluví“ (Matouš 12:34). To, co se skrývá uvnitř, dříve či později vyplave na povrch. Představ si sám sebe na místě toho druhého, uvědom si, co říkáš, a odpověz si na otázku, jak bys reagoval.
Člověk, se kterým hovoříš, tě nepřijímá na základě úrovně tvých decibelů, ale podle tvé schopnosti naslouchat, porozumět, vcítit se a moudře reagovat. A pokud žádná z těchto věcí nefunguje, udělej to, co udělal Ježíš, když stál před Pilátem: „… neotevřel svá ústa“ (Skutky 8:32, ČSP). Úžasné! Ač měl moc i autoritu povolat na svou obranu dvanáct legií andělů (to je více než sedmdesát dva tisíc), neudělal to. To byl projev síly, nikoli slabosti! A ještě jedno slovo moudrosti: Nikdy se neuchyluj k vulgaritě. „Z vašich úst ať nevychází nic zlého; vaše slova ať jsou dobrá, posilující tam, kde je potřeba, a užitečná těm, kdo je uslyší“ (Efezským 4:29, B21).