„… na mě denně doléhá ještě starost o všechny církve.“ 2. Korintským 11:28, B21
Podívejme se na další důvod, proč přes padesát procent pastorů opouští službu. Milují zástupy, ale nezvládají jejich tlak. Rádi hovoříme o síle rané novozákonní církve, ale co její problémy? Církev tvoří lidé, a lidské bytosti mívají nevyřešené otázky. Novozákonní církev jich také pár měla:
1) Morální problémy. Jeden muž spal se svou nevlastní matkou, a nikoho v církvi to nijak zvlášť nevzrušovalo (viz 1. Korintským 5:1-2).
2) Doktrinální problémy. Někteří křesťané obrácení ze Židů si mysleli, že pohané by měli být také obřezáváni. Spor se tak vyhrotil, že téměř rozdělil církev (viz Skutky 15).
3) Osobnostní problémy a nezralost. Pavel napsal: „Jenže já jsem s vámi, bratři, nemohl mluvit jako s duchovními, ale jako s tělesnými, jako s nemluvňaty v Kristu. Krmil jsem vás mlékem, ne hutným pokrmem, neboť jste ho ještě nemohli snést … Copak nejste tělesní a nechodíte po lidských cestách, když mezi sebou máte závist a svár? Když jeden říká: ‚Já jsem Pavlův‘ a druhý ‚Já zas Apollův‘, nechováte se jen jako obyčejní lidé?“ (1. Korintským 3:1-4, B21). Také řekl: „Démas mě totiž opustil, protože více miloval tento svět…“ (2. Timoteovi 4:10), a pak dodal: „Kovář Alexandr mi způsobil mnoho zlého“ (2. Timoteovi 4:14).
Pokud jsi pastorem, mám tu pro tebe ještě něco: Jestli nedokážeš cítit bolest, nemůžeš bolest léčit! Moudrost k efektivní službě najdeš ukrytou ve svých všedních problémech a tlacích lidí. Tak se nenech odradit a jdi dál!