„… Duch pomáhá v naší slabosti.“ Římanům 8:26, B21
Pavel napsal: „Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle“ (Římanům 8:26-27). Co je ta „slabost“ v modlitbě, které podléháme? Někdy nevíme, jak vyjádřit hloubku svých tužeb a pocitů, dokonce si ani neuvědomujeme, co potřebujeme. Někdy jsme natolik duchovně, psychicky i tělesně vyčerpaní, že sotva najdeme energii, abychom otevřeli ústa. Stává se, že vyčerpání tak silně zachvátí naše srdce, že si už ani nedokážeme představit, že bychom se z toho někdy mohli dostat. To je chvíle, kdy potřebuješ volat o pomoc Ducha svatého! Když jsi věřící, Duch svatý ti dává dvě věci, bez kterých nemůžeš žít:
1) Schopnost rozpoznat, co ti Bůh říká. Někdy se totiž nemůžeš spolehnout ani na svou vlastní moudrost, ani na radu svých nejbližších.
2) Učí tě, jak mít důvěrný vztah s Bohem. Jedny z nejkrásnějších slov, která Ježíš řekl, jsou: „Nazval jsem vás přáteli…“ (Jan 15:15). Přátelství však není postaveno na bleskovém principu; vyžaduje čas a komunikaci. Ježíš popsal svůj vztah s Otcem takto: „… Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko…“ (Jan 5:20). A Duch svatý ti nejen ukazuje, co máš dělat, on tě také zmocňuje, abys to udělat dokázal. Proto dnes hledej jeho pomoc.