„Už jsem vyčerpán naříkáním a nedocházím úlevy.“ Jeremjáš 45:3, B21
Někteří lidé, které v Písmu obdivujeme, zažívali chvíle, kdy se cítili být „vyčerpaní“, ale nemohli odpočívat. Jeremjáš řekl: „Běda mi! Hospodin mi k mé bolesti přidal trápení. Už jsem vyčerpán naříkáním a nedocházím úlevy“ (Jeremjáš 45:3, B21). Žalmista to vyjádřil takto: „Ztratil bych srdce, kdybych nevěřil, že uvidím dobrotu Páně v zemi živých“ (Žalm 27:13, přel. z angl.). Pak pokračuje: „Slyš, Bože, můj nářek, věnuj pozornost mé modlitbě. Se zemdleným srdcem k tobě volám z konce světa: Doveď mě na skálu, vyšší než já. Jsi mým útočištěm, pevnou věží před nepřítelem. Budu navěky přebývat ve tvém stanu, mám útočiště v úkrytu tvých křídel“ (Žalm 61:2-5, ČSP).
Pokud se dnes cítíš vyčerpaný, věnuj chvilku této modlitbě: „Pane, cítím se, jako bych nesl na svých bedrech tíhu celého světa, a vím, že to není tvá vůle. Nauč mě skládat své starosti a obavy na tebe, protože vím, že jsi slíbil, že se o mě postaráš (viz 1. Petrova 5:7). Dej mi odvahu změnit věci, které změnit mohu, milost přijmout ty, které změnit nemohu, a moudrost rozpoznat ten rozdíl. Nikdy mi nedovol, abych se stal tak zaneprázdněným, že opustím svůj tichý čas s tebou. Nauč mě zůstávat v klidu a vědět, že jsi můj Bůh (viz Žalm 46:12). Děkuji za to, že jsi mým útočištěm; pomoc v úzkostech stále přítomná (viz Žalm 46:2). Ve jménu Ježíše. Amen.“