„… dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě…“ Jeremjáš 1:5
Požádej Boha, aby ti řekl, kdo jsi. V knihkupectvích jsou celé regály knih o tom, že se můžeme stát čímkoli, na co zaměříme svou mysl. I když je na tom trocha pravdy, není to pravda celá! Pes si třeba myslí, že může létat, jenže když to zkusí, plácne sebou. Ryba si může myslet, že dokáže štěkat, ale nikdy se jí to nepodaří. Sečteno a podtrženo: Psi a ryby se mohou modlit, věřit, tvrdit, vyznávat a zkoušet vše, co se jim zachce, a přesto neuspějí. Proč? Protože Bůh tě zmocní pouze k tomu, aby ses stal tím, k čemu tě povolal a vybavil.
Jeremjášovi řekl: „‚Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě, dal jsem tě pronárodům za proroka.‘ Nato jsem odpověděl: ‚Ach, Panovníku Hospodine, nevím, jak bych mluvil. Jsem přece chlapec.‘ Ale Hospodin mi řekl: ‚Neříkej: Jsem chlapec. Všude, kam tě pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikážu, řekneš. Neboj se jich, já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův.‘ Hospodin vztáhl svou ruku a dotkl se mých úst. Pak mi Hospodin řekl: ‚Hle, vložil jsem ti do úst svá slova‘“ (Jeremjáš 1:5-9).
Když tě Bůh vybaví jednou hřivnou, nedá ti úkol vyžadující pět hřiven a naopak (viz Matouš 25:14-15). A ohromné na tom je, že jak člověk s jednou hřivnou, tak ten, který jich dostal pět, stanou jednoho dne před Pánem a uslyší pochvalu: „Správně, služebníku dobrý a věrný…“ (Matouš 25:21).