„… dám ti muže, a lidi pro tvůj život.“ Izajáš 43:4, přel. z angl.
Měl bys spoléhat na Boha více než na druhé. To ovšem neznamená, že jiné lidi nepotřebuješ. Opak je pravdou. Když Bůh někoho povolává k nějakému úkolu, povolává i druhé, aby mu stáli po boku. Boží zaslíbení zní: „… dám ti muže, a lidi pro tvůj život“ (Izajáš 43:4, přel. z angl.). Takže se ho zeptej, kdo patří do tvého života. V sedmnácté kapitole Druhé knihy Mojžíšovy čteme, že dokud Mojžíš stál se zvednutýma rukama, izraelské armády vítězily v bitvě, když se mu však ruce unavily, situace na bojišti se změnila. Proto u něho stáli Áron a Chúr a drželi jeho ruce zvednuté tak dlouho, dokud vítězství nad Amálekovci nebylo dokonáno.
I ty potřebuješ lidi, kteří budou vědět, jak „držet tvé ruce zvednuté“ a jak tě posilovat. Pavel napsal: „Vždyť nemám nikoho, jako je on (Timoteus), kdo by se tak upřímně o vás staral; všichni si hledí jen svého … O Timoteovi však dobře víte, jak se osvědčil…“ (Filipským 2:20-22). Pavel vlastně celou jednu kapitolu Bible věnoval uznání a poděkování všem, kteří mu v jeho poslání dopomohli ke zdaru. Napsal o nich: „… pro mne nasadili život; jsem jim zavázán vděčností nejen já sám, ale i všechny církve…“ (Římanům 16:4).
Někteří z nás jsou zatvrzelí a sebestřední. Trváme si na tom, že „tohle je moje cesta, moje dálnice“. Prorážíme si cestu davem a zanecháváme za sebou spoušť. Nejednej tak! Když Bůh do tvého života posílá obdarované lidi, uznávej je, respektuj je, trénuj je, motivuj a odměňuj je. Když to budeš dělat, nejenže dosáhneš svého cíle, ale tvé vítězství bude vítězstvím pro všechny.