„… moji příbuzní se drží vpovzdálí.“ Žalm 38:12, B21
Uč se rozpoznat, kdo patří do tvého života a kdo ne. K tomu nejtěžšímu při tvé cestě za cílem bude patřit zjištění, že někteří z tvých nejbližších se s tvým cílem neztotožňují, nebo se na něm nechtějí podílet, ačkoli se je k tomu třeba léta snažíš pohnout. Možná si na nějakou dobu koupíš jejich loajalitu, nakonec tě ale opustí, a tobě to často může zlomit srdce.
Pavel napsal: „Víš, že se ode mne odvrátili všichni v Asii…“ (2. Timoteovi 1:15). „Démas mě … opustil, protože více miloval tento svět…“ (2. Timoteovi 4:10). Slyšíš v těch slovech bolest a zklamání? Pokud ti Bůh dal velký cíl, můžeš zažít totéž. Kdosi řekl: „V dobách hojnosti nás naši přátelé znají; v dobách protivenství poznáváme my je.“ Jak hluboká pravda! Když Jóba zasáhlo neštěstí, prohlásil: „… všichni moji důvěrní přátelé si mě hnusí, ti, které jsem miloval, se ke mně obracejí zády“ (Jób 19:19). David na základě vlastních zkušeností řekl: „… moji příbuzní se drží vpovzdálí“ (Žalm 38:12, B21). Šalomoun to ve své moudrosti shrnul: „Jako vykotlaný zub a kulhavá noha je spoléhat se na věrolomného v den soužení“ (Přísloví 25:19).
Pravdou je, že lidé, kteří nemají úctu ke tvému cíli, jej budou zlehčovat. Můžeš jim sloužit, snažit se je povzbuzovat posilujícími a žehnajícími slovy, pokud se jim ale budeš neustále připomínat jako zkažený zub, skončí to tím, že ti ublíží. Ježíš řekl učedníkům: „A když vás někdo nepřijme a nebude chtít slyšet vaše slova, vyjděte ven z toho domu nebo města a setřeste prach svých nohou“ (Matouš 10:14). Jestli chceš dosáhnout Božího cíle, musíš to občas udělat.