„Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost… “ Efezským 3:10
Dnešní církev čelí třem výzvám:
1) Nemůžeme zažít nové Boží jednání, dokud se budeme vytrvale držet toho starého. „Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost…“ (Efezským 3:10). Slovo „probuzení“ neznamená jen probudit něco, co spí. Znamená také vzkřísit to, co je mrtvé nebo umírající, a způsobit, aby to opět ožilo.
2) Obáváme se výstřednosti, proto se držíme průměrnosti a říkáme jí „vyváženost“. Lidé k nám nejsou přitahováni kvůli tomu, čím se jim podobáme, ale díky tomu, co nás činí jedinečnými. Pokud jde o naši víru a svědectví, nesmíme se vyhýbat tomu, co nám Bůh dal pro naše odlišení, ani to nesmíme zlehčovat nebo rozmělňovat. Když to budeme dělat, lidé budou zklamaní a půjdou někam jinam. Učedníci nesplývali s davem. Jejich poslání a demonstrace Boží moci způsobovaly, že vyčnívali.
3) Musíme v církvi vytvořit prostor lidem, kteří jsou ochotní riskovat a chodí ve víře. Při svém prvním zázraku Ježíš změnil vodu ve víno. Marie řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí“ (Jan 2:5). Naše potřeba být oblíbený a populární může vést k náboženskému duchu, který ochromuje ochotu riskovat a chodit ve víře. Ježíš zaslíbil: „… dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky…“ (Skutky 1:8).
Pokud nám tedy Bůh řekne, abychom „dělali církev“ jinak, nebojme se vyjít a poslechnout ho!