„… požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!“ 1. Mojžíšova 12:2
Bůh zaslíbil Abrahamovi, že mu požehná a učiní jeho jméno „velkým“ z jednoho důvodu – aby se stal požehnáním pro druhé. Ježíš své učedníky učil, aby byli distributory požehnání a jako první reagovali na volání potřebných. To byl jeden z hlavních důvodů, proč je často zapojoval do procesu zázraků – trénoval je. Když krmil zástup pěti tisíců, došlo k zázraku rozmnožení poté, co chléb a ryby opustily ruce učedníků. Ježíš byl zdrojem, oni distributory (viz Matouš 14:13-21). A tebe Bůh volá, aby ses také stal distributorem.
Někdy nerozpoznáváme své požehnání, protože má podobu semene. Docházíme pak k závěru, že nemáme, co potřebujeme. Tak to ale není. Ježíš řekl: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země; ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu. A když úroda dozraje, hospodář hned pošle srp, protože nastala žeň“ (Marek 4:26-29).
Všimni si slov „semeno vzchází a roste, on ani neví jak“. Místo aby ses ptal, jak by si tě Bůh mohl použít, buď vnímavý k potřebám lidí. Máš něco, co si Bůh může použít, a když to požehná, sám užasneš nad svými možnostmi. Zázrak s chleby a rybami začal v okamžiku, kdy někdo řekl: „Těm lidem je třeba dát najíst.“ Právě tehdy učedníci zjistili, že Ježíš si může použít to, co mají, i když to vypadalo jako nedostatečné.