„… abych se nepovyšoval.“ 2. Korintským 12:7
Bible nám neprozrazuje, co bylo ostnem v Pavlově těle, Pavel nám ale říká, proč Bůh ten osten dopustil: „… abych se nepovyšoval“ (2. Korintským 12:7). Dobré výsledky a úspěchy mohou vést k rostoucí pýše a nezávislosti na Bohu. Všiml sis, že když se nám v životě dobře vede, bývá někdy těžké zůstávat blízko Bohu? Míváme sklon si myslet, že Bůh je k nám tak dobrý proto, že my jsme tak dobří k němu. Před tím se musíme mít stále na pozoru.
Bůh si pro tvé dobro a pro svou slávu může použít cokoli. Ve své moudrosti a trpělivosti dopustí něco, o čem si myslíme, že nám to má ublížit. On to ale obrátí a použije k tomu, aby nám pomohl. Dělá to tak, že požehnání vyvažuje břemeny. Žalmista řekl: „Požehnán buď Hospodin, jenž nám denně nakládá břemena spolu s dobrodiním“ (Žalm 68:20, přel. z angl.). Kdyby ti plnil ruce jen samým požehnáním, nakonec bys přepadl na tvář. A kdyby ti pořád nakládal na záda břemena, upadl bys na zadek. Proto uděluje požehnání i břemena, abychom mohli být stále v rovnováze.
Ztratit rovnováhu je snadné. Necháme se tak pohltit nebeskou radostí, že zapomínáme na své poslání být solí a světlem na zemi. Jsme natolik ponoření do práce pro Pána, že netrávíme čas s Pánem práce. A pro samou činnost v církvi okrádáme své rodiny o lásku a pozornost, kterou potřebují. Proto nás Bůh vrací do rovnováhy tím, že v našem životě dopouští nějaký osten.