„… naše způsobilost je od Boha, který nás učinil způsobilými…“ 2. Korintským 3:5-6
Ježíš řekl svým učedníkům: „Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé“ (Matouš 26:41). Co tím myslel? To, že bez zmocňující přítomnosti Ducha svatého, o němž jim právě řekl, že na ně brzy sestoupí, nezvládnou výzvy, jimž budou čelit. Nešlo o to, že by pochyboval o jejich oddanosti a ochotě mu sloužit. Prostě věděl, že to nemohou dokázat sami. A ty také ne. Čím dříve se tedy o to přestaneš snažit, tím lépe pro tebe!
Bůh ve skutečnosti vůbec nehledá vzdělané, kultivované, zdravé tělo ani jakýkoli jiný druh „těla“. Bude ti žehnat jen tehdy, když uznáš, že jsi na něm zcela závislý. To znamená, že se musíš modlit a opřít se o něho dříve, než začneš jednat, a potom se modlit a opírat se o něj, dokud nedosáhneš cíle. Také to znamená, že pokud tě Bůh nevyšle, ty ale budeš trvat na tom, že půjdeš, nebo když ti řekne, abys něco udělal, a ty se budeš snažit vykonat to ve vlastní síle, určitě nebudeš mít úspěch. A nejen to – dovolí, abys selhávat dál, dokud se nedostaneš na místo, kde budeš moci říct jako Pavel: „Ne že bychom mohli tuto způsobilost přičítat sami sobě na základě toho, co je v nás; naše způsobilost je od Boha, který nás učinil způsobilými…“ (2. Korintským 3:5-6).
Právě tehdy, když se blížíš ke konci vlastních možností, začíná jednat Bůh. Dnešní slovo pro tebe tedy zní: Místo abys spoléhal na vlastní sílu a zdroje, buď zcela a výhradně závislý na Bohu.