„Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl.“ Kazatel 4:10
Bůh pro nás nikdy nezamýšlel „sólovou jízdu“. Všichni občas potřebujeme pomoc a povzbuzení. Buď ale opatrný na to, komu se svěřuješ.
1) Nechoď za nikým, kdo si s tvým problémem nedokáže poradit. Když s takovým člověkem sdílíš svou situaci, možná zažiješ dočasnou úlevu, co když ale on není dostatečně zralý, aby to unesl? Ježíš řekl: „Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny“ (Matouš 18:6).
2) Je v pořádku svěřit se osvědčenému příteli, pokud je duchovně vyzrálý. Bible říká: „V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení“ (Přísloví 17:17). Musíš ale vědět, že je to skutečný přítel. Petr napsal: „… láska přikryje množství hříchů“ (1. Petrova 4:8). Člověk, který tě má opravdu rád, se za tebe bude modlit a bude ti po boku až do tvého vítězství. Když se vydáš po špatné cestě, nebude to přehlížet nebo omlouvat – bude tě volat k odpovědnosti.
3) Pokud je to možné, obrať se na duchovního otce. Pavel řekl: „I kdybyste měli tisíce vychovatelů v Kristu, otců mnoho nemáte…“ (1. Korintským 4:15). Co dělá dobrý duchovní otec? Bude tě korigovat, ale nikdy tě neodsoudí. Nevzdá to s tebou. Bude tě hodnotit spíše podle tvých nejlepších stránek než podle těch nejhorších. Na tvá selhání nebude reagovat negativně, ale rozpozná tvůj potenciál a bude pokračovat v práci s tebou. Popros tedy dnes Boha o duchovního otce a pravidelně se s ním sdílej.