„Panovník Hospodin mi dal jazyk učených…“ Izajáš 50:4, B21
Izajáš napsal: „Panovník Hospodin mi dal jazyk učených, abych uměl znaveného slovem posílit. Ráno za ránem mě probouzí, probouzí mé uši, abych slyšel jako učedník“ (Izajáš 50:4, B21). Přiznej si: Pokud bys někomu říkal všechno, co si myslíš, asi by mu to ublížilo, nebo by od tebe rovnou odešel. Každý má svou soukromou oblast. Zralost znamená, že nemusíš říkat všechno, co si myslíš. Kromě toho mnohé z toho, co si myslíš, nemáš důkladně promyšleno! Proto se musíš modlit a prosit Boha o „jazyk učených“ (viz Izajáš 50:4, B21). Pečlivě si přečti tyto tři oddíly Písma: „Kdo hlídá svoje ústa, svou duši opatruje, na povídavé rty přijde záhuba“ (Přísloví 13:3, B21). „Ten, kdo si hlídá ústa a jazyk, chrání svou duši před trápením“ (Přísloví 21:23, B21). „Pokud si někdo myslí, že je zbožný, a přitom neumí zvládnout vlastní jazyk, ten klame sám sebe a jeho zbožnost je k ničemu“ (Jakub 1:26, B21). Existují nejméně dvě situace, kdy tě tvůj jazyk může dostat do problémů:
1) Když máš vztek. Emocionální výlevy obvykle vedou k hloupým komentářům, kterými sice nic nemyslíš, ale později jich lituješ.
2) Když jsi unavený. Únava snižuje tvou ostražitost a při takových příležitostech můžeš z úst vypustit nevhodné komentáře. Raději vždy počkej, až si věci promyslíš a budeš mít jasný úsudek, než začneš mluvit. Pavel řekl: „Vaše řeč ať je vždy laskavá, okořeněná solí, abyste věděli, jak máte každému odpovědět“ (Koloským 4:6, ČSP). Co dělá sůl? Ochucuje, konzervuje, čistí a hojí. Tak by měla působit i tvá slova.