„Mysl upevněnou v tobě…“ Izajáš 26:3, ČSP
Tajemství „dokonalého pokoje“ spočívá v těchto slovech Písma: „Mysl upevněnou v tobě budeš střežit dokonalým pokojem, protože tobě důvěřuje“ (Izajáš 26:3, ČSP). Nejsou to okolnosti, co tě okrádá o pokoj, ale to, jak o okolnostech přemýšlíš.
Soustředění na okolnosti jen vyvolává další nepokoj, protože okolnosti se neustále mění a často se vymykají kontrole. Bůh se ale nikdy nemění a zpod jeho kontroly se nemůže vymknout nic. Pokoj a starosti se vzájemně vylučují. Nepokoj omezuje tvou sebedůvěru, zastiňuje tvůj výhled a dusí tvého ducha. To tě okrádá o pokoj, který pochází z poznání Boha, jenž dokáže zvládnout cokoli a v němž jsou všechny věci možné. Důvodem, proč si děláme tolik starostí, je to, že jednáme přesně opačným způsobem, než jaký přináší pokoj. Obavy jsou jako odhlasování „nedůvěry“ v Boha. Nemusíš si to uvědomovat, ale pokaždé, když se poddáš starostem, v podstatě říkáš: „Nevěřím, že to Bůh může nebo chce zvládnout. Nejsem si jistý, zda mu v této věci mohu důvěřovat, takže budu muset nést toto břemeno nebo zvládnout tento problém sám.“
Bůh je buď objektem tvé důvěry, nebo pouhým pomocníkem na částečný úvazek, kterého voláš, když něco nemůžeš zvládnout sám. Připomíná to slona a myš, kteří šli po mostě. Když došli na druhou stranu, myš prohlásila: „Panečku, to jsme tím mostem ale zatřásli!“ Když začneš vidět Boha v hlavní roli a sebe ve vedlejší, začneš nacházet pokoj, který ti tak dlouho unikal.