„… buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.“ Efezským 4:32
Tento příběh by si měl každý rodič přečíst a zapamatovat. „Jednoho dne jsme se s manželem tak pohádali, až jsme jeden na druhého křičeli. Utekla jsem na verandu a tam jsem plakala s hlavou v dlaních. Naše dvouletá dcerka hádku zaslechla. ‚Miluji tě, mami,‘ řekla, když si ke mně přisedla a objala mě kolem ramen. ‚Taky tě miluji,‘ řekla jsem. Položila si hlavu na moje rameno a ještě pevněji mě objala. ‚Přála bych si, abys mohla milovat i mého tatínka,‘ řekla. To zasáhlo mé zraněné srdce! ‚Já přece tvého tatínka miluji. Jen jsme se právě v něčem neshodli.‘ Moje dcerka se usmála, vstala a odcházela. ‚Kam jdeš?‘ zeptala jsem se jí. ‚Říct tatínkovi, že ho miluješ,‘ odpověděla.“
Pokud vystavíte děti svému hněvu, ujistěte se, že jsou také u toho, když si navzájem v milosti odpouštíte. Naučte je, jak se vypořádat s problémem bez vzájemného útočení. Vysvětlete jim, že rozdílnost názorů může vést k řešení, které je nakonec pro všechny lepší. A zdůrazněte jim, že se dokonce můžete v dané věci mýlit, přesto ale neztrácíte vzájemný respekt a lásku.
Často to může znamenat, že musíte děti učit něco, co jste se vy sami nikdy neučili. Pokud to tak je, poučte se z chyb svých rodičů a předejte toto poučení svým dětem. Odpusťte, když vás někdo zraní, a nechoďte se svou záští spát (viz Efezským 4:26). Ježíš řekl: „… odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení“ (Marek 11:25). Pamatujte, rodiče, vaše děti vás sledují!