„Tvé oči mě viděly v zárodku…“ Žalm 139:16
Iyanla Vanzantová řekla: „Všechno, co se s námi děje, je odrazem toho, čemu o sobě věříme. Nemůžeme být přitažliví nad míru toho, jak si sami sebe ceníme.“ To znamená, že to, jak vnímáme sami sebe, určuje typ vztahů, které navazujeme.
Mnozí z nás mají nízké sebevědomí. Považujeme druhé za důležitější, než jsme my sami, a myslíme si, že naplňování jejich potřeb je přednější než uspokojování vlastních potřeb. Porovnáváme se s druhými, dovolujeme jim, aby určovali, kým jsme, a naše identita je pak závislá na jejich souhlasu. To je ale jako facka do obličeje Bohu, když se díváme na jiného člověka a říkáme si – kdybych tak byl jako on. Bůh tě stvořil podle svého vlastního záměru, abys mohl odrážet jedinečný aspekt jeho slávy. Když jsme uvěřili v Krista, obdrželi jsme novou identitu jako Boží děti. Nebyli jsme stvořeni, abychom žili v závislosti na jakékoli druhé osobě. Bůh v nás odráží obraz svého Syna a proměňuje nás k naší plnosti (viz 2. Korintským 3:18). V Kristu se nikdy nemusíme bát být tím, kým skutečně jsme.
Je načase, aby sis sám na sebe vytvořil správný názor, založený na pravdě, že Bůh tě učinil přesně, dokonale, mistrně, podivuhodně a jedinečně. Jsi unikátní dílo, které nemá srovnání. Žalmista napsal: „Tys … naplánoval každý den mého života, než jsem začal dýchat … Jak vzácné je, Pane, uvědomit si, že o mně neustále přemýšlíš!“ (Žalm 139:16-18, přel. z angl.).