„… Bůh veškeré útěchy!“ 2. Korintským 1:3
Když ztratíš někoho, koho jsi miloval, prožíváš smutek. Bůh tě potěší a provede tě tím. Ježíš řekl: „Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni“ (Matouš 5:4). Smutek je zdravý způsob, jak zpracovat emoce, vyjádřit svou bolest a překonat ji.
Obnova nepřijde přes noc, trvá to úměrně velikosti tvé ztráty. Rychle odeznějí jen ztráty malé. Zig Ziglar řekl: „Nejdelších dvacet hodin svého života jsem prožil bezprostředně po smrti své dcery. Když jsem zařizoval pohřeb, musel jsem jednat s pracovníkem pohřebního ústavu, který byl tak upovídaný, že mi snad třicetkrát opakoval, že není žádným obchodníkem. Dvakrát jsem musel z místnosti odejít, prostě jsem to nemohl vydržet. Noc předtím jsem moc nespal, musel jsem stále myslet na svou dcerku, která čekala, kdy pro ni Tatínek přijde. Další den ráno jsem se šel projít, modlil jsem se a celou cestu jsem plakal. Když jsem se vracel, Pán ke mně zřetelně promluvil: ‚Ona je v pořádku. Je se mnou, a ty budeš v pořádku také. Já jsem vším, co potřebuješ. Pokračuj v procházce. Nepřestávej mluvit. Nepřestávej se modlit. Nepřestávej plakat.‘“
Smutek a ztráta jen tak neodeznějí, jsou to ale zkušenosti, kterými nemusíš procházet sám. Jeden z nejznámějších žalmů v Písmu říká: „I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty“ (Žalm 23:4). Slunce ti opět zazáří. „Večerní pláč zůstává přes noc, ráno jej ale střídá jásání!“ (Žalm 30:6, B21). Tvá radost se vrátí – Bůh to zaslibuje!