„Neplodnou obdařuje rodinou, matka se z dětí raduje!“ Žalm 113:9, B21
Představ si to utrpení osamělého rodiče, kterému soudní příkaz nařizuje, aby své dítě posadil samotné do vlaku nebo autobusu a poslal je na prodlouženou návštěvu jeho druhého rodiče. Ano, je to nutné a spravedlivé, může to ale být bolestivé.
Jedna osamělá matka popsala své pocity takto: „Stojím na nádraží a dívám se, jak vlak s dětmi mizí v zatáčce. Mám ohromný pocit ztráty. Okamžitě se objevuje pocit osamělosti, neustále se obávám o jejich bezpečí, ale odolávám nutkání každou hodinu jim telefonovat, jak se jim daří. A když mi zavolají, aby mi řekly, že se mají skvěle, trápí mě, že je jejich život úplně odtržený od mého. Jedinou mou útěchou je vědomí, že se brzy vrátí domů. Pronásleduje mě ale strach, že se ke mně nebudou chtít vrátit.“
Pro osamělého rodiče, který se ztotožňuje s touto ztrápenou matkou, existuje cesta, jak přečkat dny plné bolestného čekání. Místo toho, abys vnímal čas osamění jako období izolace a strádání, vnímej ho jako příležitost dobít baterky a osvěžit svého ducha. Buď se svými přáteli. Čti Bibli a modli se. Vrať se ke koníčku, který jsi odsunul stranou. Naplň své dny věcmi, které nemůžeš při zodpovědné péči o děti dělat, a uvědom si, že tvé děti z toho budou mít užitek. Vrátí se k tobě a ty budeš plný energie, místo toho, abys byl znavený dlouhými dny plnými deprese. Bůh říká: „Vše, co potřebuješ, je má milost“ (viz 2. Korintským 12:9). Tak čerpej z jeho milosti.