„… když … uviděl ho, byl pohnut soucitem…“ Lukáš 10:33
Mnoho slovníků definuje soucit jako solidaritu, lítost nebo zájem – samé emocionální reakce. Ježíšův soucit však přesahuje emoce a proměňuje se v činy. Jaký je křesťanský soucit? Předně vnímá potřeby druhých: „… v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu“ (Filipským 2:3-4).
Všimni si slov „pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe“. Pak se rozhlédni po lidech ve svém okolí a zeptej se: „Jsou přednější než já?“ Pokud máš sklon k sebestřednosti, bude chvíli trvat, než tu koncepci vstřebáš. Také si všimni slov „každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu“. Někdy ti „druzí“ vězí ve škaredém svinstvu a není snadné je milovat. Co třeba lidé ve vězení? Možná si říkáš, že dostali, co si zasloužili. Možná ano. Ale dostal jsi ty sám vždycky to, co sis zasloužil, nebo tě prostě jenom nechytili? Přemýšlej o tom! Když navštívíš někoho v nemoci nebo ve vězení, Ježíš o tom říká: „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili“ (Matouš 25:40). V Lukášově evangeliu 23:43 dal Pán najevo soucit odsouzenému zločinci na kříži a spasil jej. Neměl by sis vybírat, komu projevíš soucit! Bible říká: „Kdo své milosrdenství bližnímu odepírá, ten opouští bázeň Všemocného“ (Jób 6:14).
Matka Tereza se modlila: „Dej, Pane, ať tě dokážu poznat, i když jsi skrytý pod nevábnou rouškou hněvu, zločinu nebo šílenství, a mohu říct: ‚Ježíši, který jsi trpěl, jak sladké je ti sloužit.‘“