„Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem?“ Galatským 1:10
Snaha zalíbit se lidem působí dvě věci:
1) Nutí tě zanedbávat vlastní potřeby, abys naplnil potřeby druhých.
2) Budeš se rozhodovat na základě jejich souhlasu.
Ať tak či tak, nakonec se budeš cítit jako rohožka. Možná se snažíš zalíbit lidem od raných let, aby sis získal pozornost, po které jsi toužil, ale nedokázal jsi jí dosáhnout jiným způsobem. Nebo ses nikdy nenaučil věřit vlastnímu úsudku. Bible říká: „Kdo se třese před lidmi, ten klade sobě léčku…“ (Přísloví 29:25). Protože to se vždycky vymstí. Nejenže zklameš ostatní, ale zůstaneš zklamaný sám sebou, když věci nebudou fungovat.
Petr zápasil s touhou líbit se lidem. Bible říká, co se stalo noc před ukřižováním: „… k němu přistoupila jedna služka a řekla: ‚I ty jsi byl s tím Galilejským Ježíšem!‘ Ale on přede všemi zapřel: ‚Nevím, co mluvíš‘“ (Matouš 26:69-70). Nakonec plakal nad svým selháním. Když Samuel konfrontoval Saula kvůli jeho rozhodnutí nezničit Amálekovce kompletně, Saul doznal: „Bál jsem se lidu, proto jsem je uposlechl“ (1. Samuelova 15:24). Pavel naproti tomu napsal: „Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým“ (Galatským 1:10). Je dobré být ohleduplný, milující a trpělivý, nesmíš se ale nechat zastrašit nebo zmanipulovat. „… Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly…“ (2. Timoteovi 1:7). Když podlehneš strachu z druhých lidí, dovoluješ, aby tvůj život ovládali oni, a ne Bůh. Bůh nechce, abys druhým sloužil ze strachu, ale z lásky – k nim a k němu.