„Když tehdy mezi ně Ježíš přišel, jeden z Dvanácti, Tomáš zvaný Dvojče, tam nebyl.“ Jan 20:24, B21
V Bibli se píše: „Když tehdy mezi ně Ježíš přišel, jeden z Dvanácti, Tomáš zvaný Dvojče, tam nebyl. Ostatní učedníci mu říkali: ‚Viděli jsme Pána!‘ ‚Dokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou,‘ odpověděl jim, ‚dokud prstem nesáhnu tam, kde byly hřeby, dokud nevložím ruku do jeho boku, nikdy neuvěřím.‘ O týden později byli jeho učedníci znovu uvnitř a Tomáš s nimi. Dveře byly zavřené, ale Ježíš přišel a postavil se doprostřed se slovy: ‚Pokoj vám.‘ Potom řekl Tomášovi: ‚Polož sem prst. Podívej se na mé ruce. Natáhni ruku a vlož mi ji do boku. Přestaň být nevěřící a začni věřit.‘ ‚Můj Pán a můj Bůh!‘ zvolal Tomáš“ (Jan 20:24-28, B21).
Všimni si slov: „Tomáš zvaný Dvojče“. Víš, kdo je tím druhým dvojčetem? Ty! Ať jsi kdokoli, když dnes čteš toto slovo, jsi Tomášovým dvojčetem. Zamysli se, jak často jsi pochyboval o Boží lásce, jeho dobrotě, milosti, věrnosti a jeho zaslíbeních.
Jaké je tedy řešení? Blízké a důvěrné setkání s Ježíšem, jaké měl Tomáš. To se děje například ve chvílích, kdy čteš jeho Slovo, verše vyskočí ze stránky a ty vykřikneš: „Můj Pán a můj Bůh!“ Stává se to třeba i v rozhovoru s přítelem, který s tebou sdílí takovou moudrost a vhled, že se přistihneš, jak říkáš: „Můj Bože!“ Stane se to, když se modlíš jako žalmista: „Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova. Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého“ (Žalm 119:17-18).