„Víra je tedy ze slyšení zprávy a tou zprávou je slovo Kristovo.“ Římanům 10:17, B21
Pojďme si definovat pojem „víra“. Bible říká: „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme“ (Židům 11:1). Víra není prázdná naděje nebo prostě pozitivní vyznávání něčeho, co chceme, aby byla pravda. Víra rozpoznává něco, co už je realitou, přestože to ještě není vidět. Bible říká o Abrahamovi: „Je naším otcem před tváří toho, v nějž uvěřil, před Bohem, který … povolává v bytí to, co není“ (Římanům 4:17). Na základě tohoto verše si někteří lidé myslí, že můžou jednoduše „povolat k bytí“ cokoli chtějí. Přečti si ale ten verš znovu! Abraham nepovolal Izáka k bytí, to udělal Bůh! Abraham jednoduše uvěřil Bohu, jednal podle jeho zaslíbení, a díky tomu se Izák narodil. „Neochabl ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo – vždyť mu bylo asi sto let – i na to, že Sára již nemůže mít dítě; nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě, že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil“ (Římanům 4:19-21).
Musíš věřit v Boha, ne ve svou víru! Víra sama o sobě nemá žádnou tvůrčí moc; pouze potvrzuje, co již existuje v neviditelném světě a v zaslíbeních, která Bůh dal s vědomím, že se v jeho čase naplní podle jeho vůle.
Cokoli ve víře vyhlašuješ, musí být založeno na tom, co ti Bůh jasně zaslíbil ve svém Slově. Jak takový druh víry rozvíjet? Čti Slovo! „Víra je tedy ze slyšení zprávy a tou zprávou je slovo Kristovo“ (Římanům 10:17, B21).