„Zbraně našeho boje … mají od Boha sílu bořit hradby.“ 2. Korintským 10:4
Bůh nazval Davida „mužem podle svého srdce“ (viz Skutky 13:22, B21). David ale v životě zápasil se slabostí. Co to bylo? Duch chtíče, který se čas od času vynořil na povrch, a lidé, kteří mu byli nejblíže, o tom věděli. Když zestárl a nedokázal se zahřát, přivedli mladou dívku, aby vedle něj uléhala v posteli a zahřívala ho (viz 1. Královská 1:1-2). Usoudili, že pokud Davidovi nerozproudí krev ani tohle, určitě umírá!
Je tu ale něco smutného. David svou slabost předal svému synu Amnónovi, který nakonec znásilnil vlastní sestru. David sice zuřil, ale nepostavil se k tomu čelem, ani ho nepotrestal. Nakonec, co by mu mohl říct? Jaký otec, takový syn! Chtíč není jenom rozmar nebo pomíjivá touha. Je to hřích. A když se předává z generace na generaci, stává se „hradbou“. Dnešní psychologové to nazývají „genetická predispozice“.
Možná je někde ve tvém rodokmenu otec workoholik, matka, která byla emocionálně nedostupná nebo bratr či sestra, kteří příliš pili, a ty teď zápasíš se stejnými problémy. Nenech se odradit. Pavel řekl: „Zbraně našeho boje … mají od Boha sílu bořit hradby“ (2. Korintským 10:4). Takže dřív, než poběžíš k rozvodovému soudu nebo do léčebny, pojmenuj svou hradbu, a potom se modli ve víře, že Bůh zlomí její vládu nad tvým životem. Udělej to dřív, než infikuješ další generace. Nepředávej to dál – pošli to zpět, odkud to přišlo.