„Vyšli z nás, ale nebyli z nás.“ 1. Janova 2:19
Každý vztah ve tvém životě má nějaký důvod a je pro určité období. Tvůj závazek vůči rodině by měl být na celý život, ostatní vztahy ale mohou být časově omezené. Takže když někdo odejde, nesnaž se ho přemlouvat, aby s tebou zůstal, miloval tě, volal ti, staral se o tebe, chodil za tebou nebo s tebou zůstal ve spojení. Tvůj osud není spojen s těmi, kdo tě opustili. Jan napsal: „Vyšli z nás, ale nebyli z nás. Kdyby byli z nás, byli by s námi zůstali. Ale nezůstali s námi, aby vyšlo najevo, že nepatří všichni k nám, kdo jsou s námi“ (1. Janova 2:19).
Lidé tě opouštějí, protože s tebou nejsou propojeni. A pokud s tebou nejsou propojeni, neměl by ses snažit je přimět, aby zůstali. To neznamená, že by to byli špatní lidé; to znamená jenom to, že jejich role ve tvém životě skončila. Měl bys poznat, kdy je vztah u konce, a zdvořile se rozloučit s vědomím, že bez ohledu na to, jaké vztahy pro tebe Bůh naplánoval, takové ti také zajistí. Přestaň se doprošovat, aby zůstali – nech je jít!
Lpění na vztahu, jehož období skončilo, povede jenom ke zlomenému srdci. Poté, co Lot opustil Abrahama, vešel Abraham do nové úrovně Božího požehnání. Orpa opustila Noemi a vrátila se domů do Moábu. Rút s Noemi zůstala a obě byly Bohem požehnané. Musíš vědět, kdo patří do tvého života a kdo ne. Jestli se držíš někoho, kdo pro tvůj život není určen, slovo pro tebe je – nech ho jít!