„… nejste ochotni slyšet.“ Židům 5:11
Pavel napsal: „… nejste ochotni slyšet. Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm. Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně. Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného“ (Židům 5:11-14).Klíčovým pojmem v této pasáži je čas. Lidé, jimž byla tato slova určena, postrádali schopnost se učit. „Nejste ochotni slyšet“ ve skutečnosti znamená „učíte se pomalu“. V době, kdy už byste měl začínat s vysokoškolským studiem, se musíte vrátit zpátky do mateřské školy a znovu se učit á, bé, cé, dé. Už jste měli být učiteli pravdy, a přitom potřebujete někoho, kdo sdělí pravdu vám. Všimni si slov „hutný pokrm je pro vyspělé“. Kdo jsou ti vyspělí? Vyspělý jsi, když se sám vzděláváš soustavným používáním Písma. Znakem duchovní zralosti není to, kolik ses toho naučil, ale kolik jsi toho uvedl do praxe. V duchovním světě není opakem nevědomosti znalost, ale poslušnost. Klíčem k duchovní zralosti je poslušně se řídit Písmem.
Dlouhodobě si uchováš asi deset procent toho, co slyšíš, padesát procent toho, co vidíš, a devadesát procent toho, co jsi udělal. Proto: „Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe! Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky“ (Jakub 1:22-25).