„… aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.“ 1. Korintským 1:29
Jeden příběh vypráví o datlovi, který kloval do borovice, když tu sjel blesk a rozpůlil borovici odshora dolů. Datel nemohl uvěřit vlastním očím. Chvíli z odstupu strom pozoroval, a potom odletěl. Za chvíli se vrátil a přivedl s sebou dalších devět datlů. S velkým naparováním a pýchou jim ukázal na strom a řekl: „Tak co, pánové, co jsem vám říkal!“
Teď ale vážně. Když budeš vzdávat chválu a dík za své úspěchy Bohu, bude si tě používat a bude ti žehnat. „Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shůry…“ (Jakub 1:17). To znamená, že každá dobrá věc, ze které se dnes raduješ, a každá dobrá věc, kterou budeš potřebovat zítra, je „darem“ od Boha. Pavel napsal: „… aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem“ (1. Korintským 1:29).
V nebi není vychloubání, tam zní jenom chvála. Proč? Protože se nemůžeš chlubit tím, jak ses do nebe dostal; to je jen Boží milost. A nemůžeš se chlubit ani tím, co jsi pro Boha udělal, než ses tam dostal, protože to všechno bylo Boží povolání. Bůh říká: „Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám…“ (Izajáš 42:8). A dále pokračuje: „… každého, kdo se nazývá mým jménem … jsem stvořil ke své slávě, koho jsem vytvořil a učinil“ (Izajáš 43:7). Také modlitba Páně končí slovy „… neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen“ (Matouš 6:13, ČSP). Na jak dlouho? Na věky. Amen!