„Milostí tedy jste spaseni skrze víru.“ Efezským 2:8

V podobenství o marnotratném synu figurují v jistém smyslu dva marnotratní synové; oba vyrůstali v náboženské kultuře, která vyzdvihovala ty, kdo dodržovali pravidla, a trestala ty, kdo je porušovali. Všimni si, čím toto podobenství začíná: „Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: ‚On přijímá hříšníky a jí s nimi!‘ Pověděl jim toto podobenství…“ (Lukáš 15:1-3). Ježíš mluvil ke dvěma různým skupinám lidí:
1) K těm, kdo porušují pravidla jako marnotratný syn a vědí, že jsme spaseni jenom díky Boží milosti.
2) K těm, kdo pravidla dodržují jako starší syn a myslí si, že spasení si můžeme zajistit dobrými skutky.
Ti, kdo dodržují pravidla, odsuzují ty, kdo je nedodržují. Starší bratr se odmítl zúčastnit oslavy návratu svého bratra. Proč? Poslouchej: „Otče, na rozdíl od něj jsem ti sloužil a dodržoval tvá přikázání. To není správné ani spravedlivé“ (viz Lukáš 15:29-30). Zní ti to povědomě? Tehdy mu otec řekl: „Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé“ (Lukáš 15:31). Všimni si oslovení „synu“. Ježíš učil, že jsme spaseni „vztahem“, nikoli „dodržováním pravidel“. Starší bratr si myslel, že přijetí od otce závisí na jeho výkonu. Ano, v Božím království je místo pro výkon. Tvá odměna v nebi bude odpovídat tvému výkonu na zemi. Ale tvé vykoupení závisí pouze na Kristově výkonu: „Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit“ (Efezským 2:8-9). Bůh před tebe staví výzvy, kárá a očišťuje tě, aby tě proměnil v člověka, kterým chce, abys byl. Spasen jsi ale pouze milostí.