„… zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli…“ Filipským 3:13-14
Čím těžší je přestupek, tím těžší je odpouštění – je ale nutné. Protože všechno, co neodpustíš a neopustíš, si dál poneseš v sobě. Bude to jako těžký řetěz kolem krku.
Využil tě někdo, podvedl tě, lhal ti, vyhodil tě nebo s tebou jinak špatně zacházel? Zklamal jsi sám sebe? Přemýšlíš, jak bys mohl napravit své minulé chyby a stát se znovu úspěšným? Bez ohledu na to, co tě bolí, řešením není ani si to neustále připomínat, ani to vytěsňovat. Musíš odpustit a nechat to být, nebo budeš sám sebe stále zraňovat. Někdo řekl, že neodpustit je jako polykat jed a myslet si, že zemře ten druhý. Aby ses mohl pohnout kupředu, musíš „opustit minulost“ a vyrovnat se s ní.
Pavel mohl neustále vzpomínat na křesťany, které poslal na smrt předtím, než se setkal s Kristem. Snadno by ho to mohlo zničit a připravit o jeho povolání. On to ale nepřipustil. Místo toho napsal: „Bratří (a sestry), já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši“ (Filipským 3:13-14). A ještě jedno slovo z Písma: „… odpouštějte, pokud něco proti někomu máte, aby i váš Otec v nebesích odpustil vaše prohřešky vám“ (Marek 11:25, B21). Takže slovo pro tebe dnes zní: Odpusť a jdi dál.