„… Rokle neštěstí se jí stane Bránou k naději…“ Ozeáš 2:17, B21
Když se v Bibli píše o údolí, většinou to symbolizuje stav beznaděje. Rokle neštěstí, Emek Akór, dostala své jméno, když byla izraelská armáda poražena a Akánova rodina ukamenována (viz Jozue 7:25-26).
Pocit beznaděje je součástí lidského údělu a zažilo jej mnoho nejvýznamnějších hrdinů historie. William Penn řekl: „Kolem nás není skoro nic jiného než ruiny a beznaděj.“ Lord Shaftesbury oznámil: „Britské impérium nedokáže před ztroskotáním zachránit vůbec nic.“ Benjamin Disraeli prohlásil: „V průmyslu, obchodu a zemědělství není žádná naděje.“ A Lord Grey lamentoval: „V celé Evropě pohasínají lampy, za svého života už světlo neuvidíme.“ Kritici a proroci zkázy jsou všude, a pokud budeš brát jejich slova vážně, budeš nakonec přesvědčený i o bezvýchodnosti své situace. Nic však nemůže být vzdálenějšího pravdě!
Pavel napsal: „Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný“ (Židům 10:23). Bůh může tvou „Rokli neštěstí“ proměnit v „Bránu naděje“. Je to stejné zaslíbení, jaké dal svému lidu, přestože ten se k němu otočil zády: „Šáron se stane pastvinou ovcí, dolina Akór místem, kde bude dobytek odpočívat. To pro můj lid, který se mne bude dotazovat“ (Izajáš 65:10). Jak poznamenal Henry Blackaby: „Optimisté neignorují těžkosti, vědomí Boží přítomnosti jim ale nedovoluje nechat se odradit. Je nemožné stát v Boží přítomnosti a být pesimistou. Když se zaměřujeme na své problémy, zdají se nám obrovské. Pokud se ale zamě??meříme na Boha, uvidíme svou situaci z jeho perspektivy a budeme mít jistotu, že nic není nemožné.“