„Trestej svého syna, připraví ti odpočinek, zpříjemní ti život.“ Přísloví 29:17
Před několika lety udělali sociologové a dětští psychologové zajímavý objev. Původní názor předpokládal, že oplocení dětských hřišť způsobuje, že si děti při svých hrách připadají omezené. Na základě této teorie bylo rozhodnuto o odstranění plotů, aby se děti necítily stísněně. K údivu odborníků to mělo opačný účinek. Ukázalo se, že děti se při svých aktivitách chovaly více nesměle. Měly sklon shlukovat se uprostřed hřiště a jejich chování vykazovalo známky nejistoty. Zajímavé bylo, že když se ploty vrátily na své místo, děti si opět hrály s velkým nadšením a svobodně.
Co si z toho můžeme vzít? Všichni potřebujeme hranice, něco, co definuje meze našeho bezpečí a ochrany. Zatímco „odborníci“ vyvíjeli teorie o tom, že hranice omezují kreativitu, děti na hřišti prokázaly, že potřebujeme jasné vymezení, co je bezpečné a přijatelné, aby naše vynalézavost a důvtip mohly vzkvétat. To znamená, že když budou jasně nastavená pravidla a děti budou chápat, jaké důsledky bude mít jejich nedodržení, budou se dobře rozvíjet a ty budeš jako rodič lépe fungovat.
Jeden úsměvný příběh vypráví o otci, který dal svému osmnáctiletému synovi jeho první auto. Než mu předal klíčky, řekl: „Synu, tohle auto je kouzelné.“ „Fakt?“ podivil se mladík. „Jo,“ pokračoval táta, „jedna pokuta za rychlost – a zmizí!“
Podtrženo a sečteno: Bůh stanovil pravidla pro úspěšný život a odměňuje ty, kteří je ctí. Slovy Písma: „Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě“ (Jozue 1:8).